Staré mýty napříč kulturami vyprávějí o sestupu do podsvětí jako o formativní zkušenosti – naše moderní doba, tak ráda zahazující háv tajemna a transcendence, učí o konfrontaci nevědomí, nazírání prehistorických atavismů, či výletech k zapomenutým kulturním vrstvám. Kde je ale hranice mezi nezúčastněným putováním muzejními exponáty lidské mysli, jaké známe třeba z dokumentu „Prediction of Fire“ slovinských Laibach a vědomým rituálem konfrontace s monumenty minulosti, ať už to jsou hromadné zpěvy novodobých pohanů či náboženská tryzna za oběti šoa? Právě toto hledání hranice mezi účastí a odosobněním, mezi výkladem a působením, mezi rozumem a citem, je náplní letošních Hradeb Samoty, které si k tomuto složitému úkolu povolaly, tak jako v minulých letech celou plejádu zahraničních i domácích umělců, performerů a kejklířů lidské mysli.

Staré mýty napříč kulturami vyprávějí o sestupu do podsvětí jako o formativní zkušenosti – naše moderní doba, tak ráda zahazující háv tajemna a transcendence, učí o konfrontaci nevědomí, nazírání prehistorických atavismů, či výletech k zapomenutým kulturním vrstvám. Kde je ale hranice mezi nezúčastněným putováním muzejními exponáty lidské mysli, jaké známe třeba z dokumentu „Prediction of Fire“ slovinských Laibach a vědomým rituálem konfrontace s monumenty minulosti, ať už to jsou hromadné zpěvy novodobých pohanů či náboženská tryzna za oběti šoa? Právě toto hledání hranice mezi účastí a odosobněním, mezi výkladem a působením, mezi rozumem a citem, je náplní letošních Hradeb Samoty, které si k tomuto složitému úkolu povolaly, tak jako v minulých letech celou plejádu zahraničních i domácích umělců, performerů a kejklířů lidské mysli.

Staré mýty napříč kulturami vyprávějí o sestupu do podsvětí jako o formativní zkušenosti – naše moderní doba, tak ráda zahazující háv tajemna a transcendence, učí o konfrontaci nevědomí, nazírání prehistorických atavismů, či výletech k zapomenutým kulturním vrstvám. Kde je ale hranice mezi nezúčastněným putováním muzejními exponáty lidské mysli, jaké známe třeba z dokumentu „Prediction of Fire“ slovinských Laibach a vědomým rituálem konfrontace s monumenty minulosti, ať už to jsou hromadné zpěvy novodobých pohanů či náboženská tryzna za oběti šoa? Právě toto hledání hranice mezi účastí a odosobněním, mezi výkladem a působením, mezi rozumem a citem, je náplní letošních Hradeb Samoty, které si k tomuto složitému úkolu povolaly, tak jako v minulých letech celou plejádu zahraničních i domácích umělců, performerů a kejklířů lidské mysli.

HRAJÍ:

Teta: Teta Běta

Strejc: Pan Strejc

Představení trvá 65 minut bez pauzy

TVŮRCI:

Režie: Michal Hába

Produkce: Hana Vápeníková

Hudba: Jindřich Čížek